O pohár města Brna 2018

Brno, hrad Veveří – Oslava patnáctých narozenin Vars Cupu byla poněkud ubrečená. Od rána až do noci vytrvale pršelo a hráčům tak nezbývalo než natáhnout hroší kůži a zatnout zuby. Nepříznivé podmínky nerozhodily dvojici Francouzů s Janou Lazarovou, kteří neprohráli ani jeden zápas a suverénně se stali vítězi. Ve finále porazili českou trojici Kauca-Resl-Kutý, bronzové medaile si odvezla ženská reprezentace pro příští rok ve složení Hodboďová-Venclová-Mrázková.

Když členi klubu Carreau Brno vyráželi v pět ráno ze svých domovů vstříc hradu Veveří doladit poslední přípravy, začalo zrovna krápat. A předpověď počasí nevěstila, že by se mraky měly umoudřit, spíše naopak. Je to důkaz toho, že i v roce s extrémním suchem můžete chytit nejhorší počasí ze všech dosavadních ročníků Vars Cupu. „Bohužel, jednou to přijít muselo. Naštěstí jsme i s mokrou variantou počítali a snažili se připravit hráčům dostatek úkrytů před deštěm,“ řekl k turnajovým podmínkám ředitel turnaje Vladimír Husák.

Ve chvíli, kdy se pod hrad Veveří začínali sjíždět první hráči, lilo už jako z konve. „Pojďte! No tak, pojďte trénovat!“ volala z promáčeného hřiště Lenka Krejčínová v pršiplášti, zatímco její spoluhráči a vůbec všichni se tísnili ve velkém stanu, kde bylo aspoň trochu sucho.

„Je pravda, že tak vytrvale špatný počasí jsem na turnaji asi ještě nezažil. Hrál jsem finále maďarského Centrope v totální průtrži, finálová utkání jednoho slovenského Centrope musela být zrušena kvůli silné bouřce, ale tady tady bylo škaredě prostě celý den,“ vzpomínal zpětně Jakub Konšel, který chtěl během vyřazovacích kol jako jeden z mála turnaj předčasně ukončit.

Jury turnaje ale rozhodla, že se i přes nepřízeň počasí turnaj dohraje. Pršelo sice vytrvale, ale ne až tak silně, aby se v tom nedalo adekvátně hrát. Ve hře byla také možnost, že by se vyřazovací část turnaje nepřesouvala jako obvykle na Příhrádek, kde je měkčí povrch, ale vše by se odehrálo dole na parkovišti. Tam by byl sice lepší terén, zato horší osvětlení a žádná budova pro schování se před deštěm, a tak se nakonec turnaj v půlce dne stěhoval, jak je zvykem.

Úvodnímu pětikolovému švýcaru vévodili Jana Lazarová s Francouzi Francoisem Grangem a Jordanem Carreau. Rodiče posledně jmenovaného měli vzhledem ke jménu svého syna jen dvě možnosti – buď ho dát na basketbal, nebo na pétanque. Vyhrála druhá varianta a Carreau se svým týmem ve švýcaru ani jednou neprohrál, což se kromě nich povedlo jen tripletu Dana Bílka.

Do play-off se z cizinců podařilo probít polským reprezentacím mužů a mužům do 23 let, slovinskému národnímu týmu mužů a dvěma slovenským reprezentačním tripletům pod vedením Dušana Lančariče a Kataríny Krajčovičové. Naopak těsně pod hranicí postupu zůstaly týmy slovinských žen, polských juniorů a Nizozemců. Postoupit se nepodařilo ani francouzskému týmu Ferlay-Vignolo-Griffon či jediné ukrajinské zástupkyni Valentyně Sliź.

V minulých ročnících se stávalo, že některé triplety, které měly tři výhry a nečekaly možnost postupu, pořadatelé vytahovali z aut, kterými už už mířily do svých domovin. Tentokrát nic takového nehrozilo. „Z louky, kterou využíváme jako parkoviště, se stalo velké bahnité kluziště, ze kterého se dařilo odjet většinou jen autům s pohonem všech kol,“ vysvětloval Vladimír Husák.

Na Příhrádku se během osmifinále prohnala bouřka, která na místních hřištích vytvořila řádné louže. Po domluvě s jury se tak  čtvrtfinále hrálo na otevřeném prostranství, kde si každý našel kus suchého hřiště.

Když Korešovi s Netušilem porazili slovinskou reprezentaci mužů, bylo jasné, že se v semifinále objeví jediní cizinci a to právě Francouzi s Janou Lazarovou. Ti se nakonec probojovali až do finále, ve kterém se potkali s Tomášem Kutým a dvojicí Kauca-Resl, která si dělala zálusk na obhajobu dva roky starého vítězství. Nakonec se ale jejich jména na putovní pohár podruhé nevyrývala, v napínavém zápase totiž zvítězili cizinci.

Zásluhou Jany Lazarové vlaje nad hradem Veveří už druhým rokem pomyslná slovenská vlajka. Před rokem totiž hrad dobyli její krajané Fratrič-Tomka-Ľudvík. „Nikdy jsem nehrála turnaj za takového počasí. Pro mě to byla z pozice hráčky zajímavá zkušenost a výzva podat stejně dobrý výkon za těchto nepříznivých podmínek. Obdivuji organizátory, že to nevzdali, že s ochotou udělali mnohem více, než vyžaduje standardní turnaj, a díky tomu vše dobře probíhalo až do finále. Místy to bylo dramatické, ale zvládli to podle mě výborně. Vars Cup považuji za jeden z nejprestižnějších turnajů v našem regionu střední Evropy a bylo mi ctí a velkým potěšením ho vyhrát. Navíc s tak skvělými spoluhráči,“ popsala své pocity vítězka Jana Lazarová.

Když organizátorům z Carreau Brno oznamovala, že bude hrát se střelcem jménem Carreau, nebyli si Brňané jistí, jestli si nedělá srandu. Nedělala. A kdo jiný než Carreau by měl vyhrát na turnaji Carreau? Nomen omen. Zásluhu na vítězství má ale i jeho spoluhráč Francois Grange, francouzský juniorský trenér. „Vyzdvihl bych organizaci, která se vyrovnala té francouzské. Je škoda, že pršelo, ale vše bylo perfektní, dole i na hradě. Potěšila nás laskavost všech lidí, především pak Veroniky Slobodové, která se pro mnohé hráče vydala v dešti shánět nepromokavé bundy. Moc si vážíme tohoto gesta,“ děkoval zpětně Francouz Grange.

V souboji o třetí místo byly úspěšnější letošní vítězky MČR žen, ale zápas si dramaticky zkomplikovaly. Když totiž vedly již 12:0 nad Korešovými s Netušilem, zdálo se, že je rozhodnuto, jenže skóre zápasu se nakonec srovnalo a trojice Hodboďová-Venclová-Mrázková vyhrála tím nejtěsnějším rozdílem 13:12.

Na hráče na stupních vítězů čekaly poháry, prize money a věcné ceny, pro vítěze pak i putovní pohár. Osm nejlepších týmů bylo navíc odměněno dalšími věcnými cenami a turnajovými tričky. „Můj obdiv a zároveň poděkování patří všem hráčům, kteří i přes nepříznivé počasí a leckdy vytrvalý déšť odehráli všechna svá utkání, a to navíc v rekordně krátkých časech. Turnaj tak brzdilo pouze počasí,“ poděkoval na závěr všem 64 týmům ředitel turnaje Husák.