Už se zase hraje! Roman sahal v Ořechu po bedně

Ořech – Manželé Glaserovi se toho nebáli a na svém domácím bouledromu v Ořechu zorganizovali první žebříčkový turnaj sezony 2021. Každý hráč se musel prokázat negativním testem, pak už mohl vzít koule do ruky a jít bojovat o první výhru v tomto roce.

„MČR dvojic, které se mělo konat v Loděnicích 22. května, se přesunulo na 19. června. MČR je vrcholem sezóny a nemělo by být prvním turnajem. Je třeba se rozehrát, aktualizovat žebříček a na MČR se připravit. Proto jsme jako sportovní přípravu na MČR zvolili První turnaj,“ tak zněla první slova rozsáhlých zásad k turnaji, který se manželé Glaserovi na své rozlehlé zahradě rozhodli uspořádat. „Ten se bude konat v souladu s opatřeními a s minimalizací nebezpečí (nejen) koronavirem. Bez ohledu na to, zda se všemi nařízeními souhlasíme a zda mají podle nás smysl a logiku. V průběhu turnaje se o nich nebudeme dohadovat ani o nich diskutovat. Pokud máte v plánu polemizovat o tom, co se mělo a by se mělo apod. , tak pouze po skončení sportu,“ stálo v dokumentu hned vzápětí.

A skutečně, hráči se při registraci prokázali negativním testem, ale pak téma, které plnilo stránky všech médií poslední více než rok, přebila radost ze sportu, který všichni tak rádi hrajeme a na jehož opětovné vypuknutí jsme se všichni lačně těšili. Dokonce i počasí hrálo do noty. Z rána hráče sice prověřoval ledový vítr, ale postupně se vyčasilo a vyřazovací zápasy se již hrály v hřejivé záplavě slunečních paprsků.

Roman bere na úvod bramboru

Z našeho klubu se na okraj Prahy vydalo pět hráčů – Verča, Ivoš, Honza, Tomáš a Roman. Nejvíce se dařilo Romanovi s Pavlem Hanákem, kteří bojovali o stupně vítězů, ale nakonec na ně zůstala brambora. „Přípravu po půlročním nicnedělání jsem zahájil v předvečer turnaje. Zatímco kolega nadháněl aktuální negativní test po centrech, já ofouknul prach z brašny, s budoucími protihráči (Michálek I./Bytešník vs Grepl/Rendla 2:1) odehrál 3x test match na Nám. 28.října a namíchal speciální nápoj pro pitný režim turnaje,“ napsal Roman ke své předturnajové přípravě.

„Do turnaje jsme vstupovali z 9. nasazené pozice, já konkrétně jako 92. hráč žebříčku. Terén byl, ostatně jako vždy zde, různorodý. První soupeř Maňák/Kubista držel krok do poloviny zápasu. Druhý, mírně letargický protivník Blažejová/Blažej neměl šanci a jediný bod získal naší nesoustředěností. Třetí dvojice již byla jiné zrno kávy, spoluklubovkyně Veronika Slobodová/Valenz L. nám po mnou zpackaném úvodu nedala šanci. Poslední čtvrté kolo rozhodovalo o postupu. Čtvrtý tým, vitální a šikovní veteráni, se až za stavu 12:12 podvolil našemu vítězství. Celkový počet tří vítězství sliboval postup na vyřazovacích kol a to dokonce ze 4. místa. Zde nás čekal z páté pozice postupující soupeř Bucek/Holoubek. Protivníka jsme zaskočili znalostí terénu a bylo rychle hotovo.“

„Čekalo nás semifinále a v něm družstvo Demčík/Horálek. V úvodu jsme měli navrch, ale pak lépe placující a dohazující soupeř zúročil námi poskytnuté prostory a dovedl snahu do vítězného konce 6:13 a tím i finále. Je to škoda protože šance na vítězství byly minimálně vyrovnané. Po dlouhé době (naposled 2006 GP Litovel Moravan) mě čekal souboj o 3. místo. Nasazená jednička turnaje a dva z nejúspěšnější hráčů posledních let Marhoul/Kauca neslibovala společně s mojí únavou žádnou procházku růžovým sadem, byť sama nečekaně prohrála semifinále. A taky že jo, bohužel tradiční vlažný začátek mé rozehrávky nedostal soupeře pod tlak, ale do herní pohody a jistoty. V druhé polovině jsme sice již vyrovnaně drželi krok, ztráta ze začátku se již smazat nedala. Tak tedy v neděli budou bramboráky, mimochodem moje oblíbená pochutina, ale díky prize money poměrně „luxus na talíři“,“ popsal průběh turnaje Roman.

„Zhodnocení konečného 4. místa je následující: zkušenostmi, taktikou či jakýmisi motorickými předpoklady se dá pravidelně porážet dejme tomu 70 % základny. Mrzutá je zejména nevyrovnanost výkonu a přímá konfrontace s výkony české špičky. Na tom prvním se dá zapracovat, to druhé je o vyhranosti, zodpovědnosti, vůli a píli trénovat. Je to rozhodně dobrý vstup do sezóny, byť je zde spousty rezerv odpovídajících přípravě. Dík patří i spoluhráči Pavlovi a pokud naše sinusoidy výkonu vyladíme v exponenciálu, bude o zábavu postaráno,“ tak Roman zhodnotil dojmy z turnaje.

A co zbytek?

Zbytek hráčů našeho klubu už tak nadšený svými výkony být nemohl. Verča spolu s Lukášem Valenzem sice proplouvali turnajem jako nůž máslem, jenže ve čtvrtfinále je nečekaně zastavil tým Milana Demčíka. Tom s Kubou Rendlou také proklouzli s jednou prohrou do vyřazovacích soubojů, nestačili ale na Jindru Kaucu s Honzou Marhoulem.

No a osud Ivoše a Honzy Michálka předznamenal hned první zápas, kdy je na hřišti přivítal osamocený Leša. „Kde máš spoluhráče?“ ptali jsme se. „Nemám, nikoho se mi nepodařilo sehnat,“ odpověděl Leša, kterému jsme tedy dovolili hrát s šesti koulemi, aby to bavilo obě strany. I tak z toho ale byl rychlý kanár 13:0. Zbylí soupeři už na Lešu tak dobráčtí nebyli, a tak nám náš první soupeř přiřkl 0 bodů do buchholze. No a my v druhém kole prohráli 12:13 s týmem Pavla Holoubka a začali tušit, že i kdybychom se teď pokrájeli, postoupit mezi osmičku se nám už nepovede. A taky že ne – o jeden bod buchholze jsme skončili devátí! Litovat jsme ale nakonec nemuseli, podařilo se nám vyhrát „B“ turnaj a ukořistit domácí griotku jako cenu.

Díky C. T. P. Ořech za uspořádání příjemného turnaje a teď už vzhůru na Extraligu a blížící se mistrovství a kvalifikace!