MČR 3×3 mužů ovládl domácí Lipník

Lipník – Uplynulý víkend patřil mistrovstvím trojic mužů a žen, které byly rovněž kvalifikacemi pro mistrovství Evropy, potažmo světa. Oba turnaje se původně měly hrát ve Stolíně, z důvodu pandemie Covid-19 však byly přesunuty do Lipníka. Mezi muži si v sobotu na nově vybudovaných hřištích i přes jednu porážku došli pro titul domácí doplněni o Jakuba Konšela z POP Praha.

Sezóna 2020 je sice z důvodu koronavirové pauzy teprve na svém počátku, již teď ji ale lze označit za velmi specifickou. Svou roli hraje nejen posunutý začátek, ale také počasí, které se na sobotní kvalifikaci sice chovalo tak, jak jsme u počátečních turnajů  sezóny zvyklí, avšak vůbec neodpovídalo tomu, že v kalendáři stálo datum 20. června.

V deštivém dni si odbyla svou turnajovou premiéru také nově vybudovaná hřiště, které si někteří hráči mohli vyzkoušet již při druhém kole MČR klubů. Příliš s láskou však na ně nebudou vzpomínat někteří favorité, jejichž zlaté sny ztroskotaly již v úvodních skupinách.

Jedním z nešťastníků byl také Jirka Grepl, který měl se svými spoluhráči Jindřichem Kaucou (PC Kolová), Janem Reslem (POP Praha) a Tomášem Kutým (SKP Hranice VI.-Valšovice) pozici šestého nasazeného celku turnaje. Po prohrách s týmy bratrů Preussových a Jana Marhoula v základní skupině však jejich pouť turnajem skončila ještě před obědem. Ze skupiny C nakonec nepostoupil ani Marhoulův tým a z postupu se tak překvapivě radovaly hned dva nenasazené celky.

To dalším týmům s klubovou stopou se v úvodních skupinách dařilo o poznání líp. Pavel Hodboď doplněný Petrem Juráněm a Robertem Janečkem (oba HRODE Krumsín) ve skupině smrti nejprve přehrál pozdější finalisty z Vrchlabí a následně poslal do baráže dalšího z favoritů – tým Jiřího Koreše st. (HAVAJ CB). V baráži byl úspěšnější tým z Krkonoš a z turnaje se tak poroučel další adept na celkové vítězství. Trio Michálků si ve skupině D nejprve poradilo s bojovným týmem vedeným Jaromírem Vlachem (Sokol Kostomlaty) a poté poměrně přesvědčivě i s trojicí pod vedením Jiřího Ondryáše (FRAPECO).

Po úvodních skupinách přišly na řadu další dvě skupiny na dvě prohry, které se i nadále hrály bez časového limitu. Každá z nich ale měla jiný průběh. Kubáncův tým v té své nejprve porazil tým pod vedením Leoše Krejčína (SKP Kulová osma), následně ale nestačil na tým Jiřího Ondryáše a musel tak do baráže. V ní narazil znovu na tým Leoše Krejčína, který dokázal porazit i podruhé a mohl tak slavit postup do semifinále.

Ve druhé skupině zápasy postupovaly výrazně pomaleji. Michálci na úvod přehráli tým bratrů Preussů, následně ale promarnili vedení nad vrchlabským týmem a v dramatické koncovce svému soupeři podlehli. V baráži na ně čekal domácí tým pod vedením Petr Vavroviče ml. Jedna semifinálová dvojice byla již v tu chvíli jasná a nedlouho po vypuknutí baráže svůj zápas o finále rozehrál Kubáncův tým a hráči z Vrchlabí. V tu chvíli nikdo netušil, jak rychlý zápas začíná – Vrchlabí stačilo k vítězství jen několik her a brzy vyprovodili svého soupeře s kanárem. V ten moment začalo dlouhé vrchlabské čekání, které se týmu pod vedením Lubomíra Srnského možná stalo osudným.

Po vypadnutí Kubánce se tak naděje Carreau Brno na titul upínaly už pouze k tripletu Michálků, přestože ten byl ještě o kolo nazpět. Utkání plné nepřesností jen vypovídalo o tom, že si hráči moc dobře uvědomuji, o co všechno se hraje. Na obou stranách přišly velké šance na ukončení zápasu, ani jedna strana však svou možnost nevyužila. Nakonec se po lepší koncovce přece jen radovali domácí.

Když začínalo druhé semifinálové utkání, byl už Kubánec na cestě domů. Obhajoba titulu mu sice nevyšla, přesto bylo jeho čtvrté místo nejlepším klubovým umístěním dne. To vrchlabští již nějakou dobu na svého soupeře trpělivě čekali a čekat museli ještě více než dvě hodiny. Tak dlouho totiž trvalo druhé semifinálové utkání mezi domácími a týmem Jiřího Ondryáše. V polovině utkání muselo dojít ke krátkému přerušení, jelikož se již začínalo stmívat a následoval tak přesun pod umělé osvětlení. Když už to vypadalo, že zápas nikdy neskončí, dostal se nedávný vítěz kvalifikace smíšených dvojic Lukáš Valenz do rozhodující situace – když se mu těžký hod povede, dostane svůj tým do finále, v opačném případě do finále projdou domácí. Po odhození koule a následném výkřiku „JO!“ z Lukášových úst by se v domácích jistě krve nedořezal, koule však ze své trajektorie uhnula a na lipnické hráče k radosti místních diváků čekalo domácí finále.

V něm se nepochybně projevila více než tříhodinová přestávka vrchlabského týmu, kdy v nepříznivých podmínkách nebylo jednoduché nezatuhnout. I přesto bylo finále po většinu času velmi vyrovnané, postupně však získávali převahu domácí hráči. Když zápas ukončily dvě velmi přesné střely Kuby Konšela, zavládla u vítězného týmu velká euforie. Jak už to tak bývá, na druhé straně naopak zavládlo velké zklamání, které jistě bylo umocněno tím, jak kvalitní výkony celý den předváděli. Dvojnásob bolavá byla finálová prohra jistě pro Luboše Srnského a Dana Bílka, kteří podobné pocity nedobrovolně okusili již v roce 2014. I lipničtí hráči však před svým prvním velkým vítězstvím museli skousnout finálovou porážku.

Čtveřici ve složení Petr Vavrovič ml., Petr Fafek, Petr Morávek (všichni PC Sokol Lipník) a Jakub Konšel (POP Praha) se tak dokonale podařilo zopakovat domácí vítězství z roku 2017. Vítězstvím si navíc zajistili právo reprezentovat Českou republiky na ME 2021 ve Francii.